Světlo a tma

   Do včerejška jsem si neuvědomil, jak je světlo důležité pro člověka. Nejen jako zdroj vitamínu D ze slunce, ale hlavně jako ochrana před tmou. Nemyslím teď Temnotu, která se vyskytuje ve fantasy příbězích, ale tmu samotnou. Možná i tak důležité, že si to lidstvo ve své nekonečné pýše kolikrát ani neuvědomuje.

   Pokud je člověk zcela obklopen tmou, rozvíjí se u něj představivost v té nejvyšší možné míře. Nezáleží na tom, jak je člověk nebojácný, vždy dostane strach – alespoň podvědomě. Ať již opodstatněný, že může zakopnout a spadnout ze schodů, tak i méně racionální, že mu například přejede po tváři kostnatá ruka příšery z jeho fantazie. Člověk tak nemá strach přímo ze tmy, ale spíše z toho, co je v ní ukryto a tma je jen takový obal či, chcete-li, brána do paralelní dimenze, koexistující s tou naší.

   Důvod je jednoduchý. Jelikož nás příroda nevybavila žádnou schopností vidět nebo se bez problémů orientovat ve tmě, nevíme, co se v ní ukrývá a co neznáme, toho se bojíme. Toto bylo v historii dokázáno již nesčetněkrát. Možná proto byl podle historiků pro člověka tak důležitý objev ohně. Ne proto, že se mohl zahřát nebo opéci maso, ale proto, že mohl zahnat tmu, ze které měl takový strach. Možná proto se stále obklopujeme zařízeními, vydávajícími světlo, ať již jde o svítilny, televizory nebo mobilní telefony.

  

   Ve tmě přicházíme o snad nejdůležitější smysl, zrak. Jediné informace o okolí tak můžeme získat pouze sluchem, čichem a hmatem, ale ty se dají bez podpory zraku snadno oklamat, zvláště u někoho, se silnou představivostí. Právě v tento moment lidská fantazie zahazuje všechny zábrany a otevírá dosud zavřené dveře.

   I muž vědy s racionálním smýšlením tak může začít přemýšlet o věcech, jež zcela odporují jeho dosud logickému pohled na svět. I jeho myslí se mohou začít prohánět příšery, éterické bytosti, elfové nebo zobrazovat magie.

   Někteří umělci mohou ve tmě, a hlavně v tichu, nacházet inspiraci pro svá díla, jelikož je mysl zbavena všech rušivých elementů a může se tak soustředit důležité věci. Existuje dokonce i skotofilie, kdy dotyčný cíleně vyhledává pobyt ve tmě a tmavých prostorách.

   Historie je plná důkazů, že člověk měl strach ze tmy. Řekové měli dokonce Erebose, boha věčné tmy a tma sama. Ve folklóru Arabských zemích se vyskytuje tajemná postava, nazývaná „Ten, kdož přichází ve tmě“. Nemusíme však chodit tak daleko a zůstat u slovanských pověstí. Například Klekánice, která chytala děti, jež zůstaly venku po západu slunce.

   Lidská mysl je velice jednoduše manipulovatelná, zvláště u jedinců primitivních či paranoidních. To, co může z venku znít jako funění malého osrstěného netvora, je ve skutečnosti jen ševelení listů v mírném vánku. Prosté vytí vlka, odrážející se v údolí, může nahnat do mysli představu krvelačné bytosti. Skřípnutí schodu ve starém domě může nabudit dojem, že na něj právě někdo stoupl, i když jde pouze o roztahující se dřevo.

  

   V dnešní době to již tak nepřipadá, protože kolem svého lůžka máme vždy nějaký okamžitý zdroj světla, ať už jde o lampu nebo mobil. Ale vaše mysl bude fungovat jinak, pokud budete ležet v temné místnosti a pouze napjatě poslouchat tlučení vlastního srdce.

   Lidská představivost je kouzelná věc, zvláště, když je ovlivňována jeho prostředím a dokáže z někoho, který věří pouze racionálním faktům, udělat vystrašeného prostáčka. Každý má strach z toho, co se ukrývá ve tmě. Jen si zkuste lehnout a popřemýšlet nad tím.

   To, co je napsáno výše, je pouze autorova úvaha a nikomu svůj názor v žádném případě nenutí. Text slouží k zamyšlení, ne vyvolání hádek či spekulací o pravdivosti.