Blacklight: Retribution

   Free-to-play Blacklight: Retribution od studia Zombie Studios by se dala popsat jako moder military FPS akce z blízké budoucnosti s nádechem cyber-punku. A o co že vlastně jde?

   Ne zas tak originální příběh s ne zas tak neoriginální hratelností

Ukázka HUDu.

   Příběh v pozadí je jednoduchý. Zemi napadl nebezpečný virus, měnicí její nebohé obyvatele v zombii nebo zaryté čtenáře českého bulváru. PMC společnosti se snaží získat zbytek surovin pro sebe, a tak o ně mezi sebou bojují prostřednictvím svých trénovaných agentů.

   Ano, příběh jako z toho nejcéčkovějšího hororu a jeho původní autor se určitě musí cítit jako několikrát použitý toaleťák. Ale jelikož jde o PvP hru, příběh zde hraje minimalistickou roli a slouží pouze jako dokreslení atmosféry celého herního prostředí.

Hackovací minihra.

   Hlavním tahákem hry je pravděpodobně HRV systém (Hyper Reality Visor), který by se dal jednoduše popsat jako legální wall-hack. Po jeho spuštění uvidíte všechny přátelské i nepřátelské hráče, depoty, případné úkoly, nastražené miny, automatické věžičky a Hardsuity, společně s jejich zranitelnými místy. Více než nápomocný prvek, který však není ultimátní zbraní. Při aktivaci a deaktivaci HRV musí váš charakter zvednout ruku, stisknout pomyslné tlačítko na helmě, a znovu ji dát dolů. Během používání HRV se můžete pouze pohybovat a rozhlížet, takže z hráče se nemůže stát žádný terminátor. Délka trvání HRV a jeho následného dobití – HRV se může znovu použít až po úplném znovunabytí - se odvíjí od typu helmy, kterou máte právě na sobě. Můžete tak mít buď dlouhý pobyt v HRV, ale s dlouhým recharge rate, nebo naopak. Záleží na vašem postřehu a herním stylu.

HRV v akci.

   Jak už jsem zmínil výše, ve hře jsou dostupné i bojové mechy, nazývané Hardsuity, obtěžkané minigunem a rail gunem, efektivně kosící kohokoliv, kdo se připlete pilotovy do cesty. Jako v případě HRV, i zde nejde o nezastavitelný stroj na zabíjení. Dva zásahy z pancéřovky spolehlivě pošlou mecha i s pilotem do šrotu, Hardsuit navíc nedisponuje HRV systémem, pokud tedy nemá hráč zakoupené speciální vybavení.

   Co si jen na tu dnešní bitku obleču?

   Na to, že jde o Free-to-play titul, nabízí obsáhlou a propracovanou možnost customizace vašeho charakteru. Ať už jde o pohlaví, vesty, helmy, kalhoty, kamufláž či granáty nebo nože, máte široký výběr dostupného vybavení od různých imaginárních firem, vystupujících ve hře pod jmény jako ArmCom, Dataluxe nebo Allied. Zvýšit si tak může zdraví, výdrž nebo rychlost běhu.

   

Customization UI.

   Další kapitolou je taktické vybavení, se kterým například oživíte padlé spolubojovníky, opravíte Hardsuit nebo se zneviditelníte. Sem patří i možnost mít HRV v mechovi.

   Nic se nedá brát jako přímý powerup, spíše jako doplněk. Každý kus má své pro a proti, a záleží jen na vás, jak si svého agenta vybavíte. Balančně je na tom hra velice dobře, ale… je možno si obléct pouze “těžké“ kousky a mít tak hodnotu zdraví přes 230 (Jen pro představu, průměrné poškození útočné pušky je dle statistik kolem padesáti) jednotek. Jste sice pomalý, ale vydržíte až nadprůměrný počet zásahů, což je velice nepříjemné při boji na blízko. Můžete tak do někoho vysypat půl zásobníku, a on si jen poskočí a dvěma ranami vás odstřelí. Oh, the community…

   Dále bych rád zmínil depo, do kterého si hráč nadefinuje výbavu, kterou si pak za body utržené v boji může pořídit, ať už jde o uzdravení, Hardsuit, nebo třeba plamenomet či granátomet.

Takto vypadá používání depa.

   Ještě si můžete upravit svůj emblém a titul, pokud nějaký máte. Ty získáváte za postoupení na určitý level nebo angažováním ve speciálních akcích. Poté hrdiny, což jsou postavy s předem nadefinovaným, nezměnitelným vybavením, a Datanody, což jsou mírné buffy pro vaši postavu.

Příklad Datanodů.

   Je libo revolver s dvanáctinásobnou optikou?

   Pozadu nezůstaly ani úpravy vašich zbraní. Základem je podavač, který určuje hlavní účel vaší zbraně (U primárních jde o například o útočnou pušku, samopal, pákovku či napodobeniny pušek řady M4 nebo AK-47. U sekundárních si můžete postavit pistoli, revolver, brokovnice nebo signální pistoli) na kterých si dále upravíte hlaveň, tlumič zášlehu či zvuku, zásobník, optiku nebo pažbu. Prostě, na své si zde přijde každý. Samozřejmě jdou pořídit i “premade“ zbraně od vývojářů či komunity, ale kdo by nechtěl být originální?

Modely zbraní a jejich komponentů vypadají opravdu pěkně.

   Jelikož jsou všechny součástky dostupné na všechny zbraně, mohou vznikat zvláštní, až šílené kombinace, například samopal s prodlouženou hlavní nebo revolver s optikou, která by seděla spíše na ostřelovací pušku těžkého kalibru. Naštěstí nejsou takovéto zbraně ve většině případů příliš efektivní.

Toto mi připomíná spíše futuristické Kango, než samopal.

   Podobně jako u vybavení, i u zbraní všechny součástky pozměňují její statistiky, ať už jde o zpětný ráz, rozptyl do několika různých směrů, poškození či rychlost, s jakou se se zbraní pohybujete.

   Zde balanc upadá, protože zbraň s názvem AK-470, která má vysoké a nízké vše potřebné, nehledě na statistiky. Jediným pozitivem u této pušky je, že není tak rozšířená jako v jiné nejmenované hře, kde z ní byla ultimátní zbraň.

   Další velice nepříjemnou věcí je speciální munice, ve hře označována jako elementární. Váš zásobník tak může obsahovat kulky výbušné, zápalné, toxické, EMP… no prostě fuj. Mají navýšené poškození a “after effect“ kdy jste zraňováni i potom, co jste mimo palbu. To, že pak zbraň přebíjíte o půl vteřiny déle jste o 0.05 procent pomalejší vůbec nikoho nebolí…

   Podařený byznysový model

   I když se to tak může zdát, hra není Pay-to-win – alespoň již ne v této době – spíše Pay-to-London-look, jak se vyjádřil jeden uživatel na YouTube. K dispozici jsou tři různé měny. Combat points, které hráč získává během boje s ostatními hráči a pořizuje si za ně výbavu v depech. Game points, které slouží k nákupu vybavení a jsou odměnou za prohrané či vyhrané zápasy, nebo splněné denní mise. A nakonec Zeny, tedy reálná měna z vaší peněženky.

   Za Zeny si můžete pořídit pouze kamufláž, hrdiny nebo předběžný přístup k vybavení, na které nestačí váš level. Není zde tedy žádné vybavení, které by si nemohl pořídit obyčejný hráč, který do hry nevrazil ani korunu.

Bohužel, i tato kamufláž je ve hře dostupná...

   Téměř jakékoliv vybavení si můžete pořídit buď permanentně, nebo na určitou zkušební dobu (Tři nebo sedm dní). Bohužel, ceny za permanentní vlastnictví jsou vysoké – za vestu je to například pět až sedm tisíc GP – a odměny až směšně nízké. Za dvacetiminutový vyhraný zápas v Team Deatmatch dostanete se štěstím nějakou stovku a půl, většinou však asi polovinu.

   Hru je tedy nutno hrát dlouho a téměř pořád, abyste si zakoupili všechno oblíbené vybavení, pokud chcete Blacklight hrát spíše příležitostně, než aktivně.

   Starý, ale dobrý

   BL:R běží na Unreal Engine 3 a na F2P záležitost je to opravdu pěkná podívaná, zvláště na vysokém grafickém nastavení, které je velice obsáhlé. Jelikož jde o jeden z nejoptimalizovanějších enginů, užijete si hru i na slabších sestavách. Bohužel, může se stát, že hra vám prostě spadne s hláškou: „Ran out of memory. Exiting…“. Stáhnutí grafického nastavení pouze omezuje výskyt těchto pádů, ale nezabraňuje jim. (Poznámka: Hodně pomáhá vypnutí “Fog volumes“, které přidají skoro dvacet FPS a hra je krásně plynulá)

   Zde musím podotknout, že problém je pravděpodobně ve hře – někteří tvrdí, že i ve Windows Update – jelikož se to stává i lidem se silnějším strojem než mám já.

Hra má obsáhlé grafické nastavení.

   Ale abych se vrátil ke grafice. Co musím pochválit, jsou krásně zpracované modely postav a vybavení, zvláště vest, které se mi nadmíru líbí. To samé platí i o zbraních a některé součástky mají představovat jejich opravdové protějšky. Můžete tak poznat například MP-7, SCAR-L, Kriss Super, M4, AK-47, EOTech, ACOG a další.

   I zpracování UI a HUDu je na vysoké úrovni, a skvěle zapadá do prostředí hry.

   Pozadu nezůstaly ani mapy, které jsou skvěle navržené a na F2P hru i dostatečně velké. Momentálně jich je čtrnáct, plus dvě unikátní pro herní módy. Ty jsou zde, jak klasický Deatmatch a Team Deatmach, Capture the Flag, Domination, Kill Confirmed, Search and Destroy, tak i King of the Hill, Siege, nebo horde mód Onslaught a další. Výběr je tedy více než velký.

   Co bych ještě rád zmínil je fakt, že pažba vaší zbraně jde použít, i když ne příliš efektvině, při boji nablízko, což jsem již velice dlouho neviděl. Stejně tak jako časování granátu.

   Obloha bez mráčku? To sotva…

   Možná se teď může zdát, že hra je bezchybnatá, ale bohužel. Jelikož jde o Free-To-Play titul, může se k ní dostat prakticky každý, kdo má počítač a internet. Komunita BL:R tedy nepatří mezi ty nejskvělejší, ale zase ani mezi ty nejhorší. Ale přeci jenom, dick faktor komunity je dick faktor komunity.

   Bohužel, ve hře jde skákat, i když neexistují žádné překážky, které by nešly jednoduše obejít. Spawn je sice dynamický, ale na menších mapách, jako je Metro, se často stává, že se vám do zad spawne klidně i celý nepřátelský tým.

   “Camping“ je navzdory HRV možný, ale je pouze momentální. Tedy, na místě nestojíte celou hru, ale třeba jen minutu. Pak si najdete nové místo – pokud tedy nemáte HRV Blackout, což je zařízení promítající kouli, rušící HRV. Jinými slovy, pokud stojíte v jejím dosahu, nejste na HRV vidět a to ani na přátelském. Naštěstí je ona bariéra dobře vidět a promítá se i skrze stěny.

   O zbytku se snad rozepisovat nemusím. Každý ví, čeho je komunita schopná.

Příklad idiota...

   I když je hra je, co se týče vybavení, vybalancovaná docela dobře, o matchmakingu se to tvrdit nedá. Nezřídka se stává, že proti sobě stojí dva týmy a v jednom z nich není hráč s úrovní vyšší, jak deset, a v druhém nižší, jak dvacet. Místností je však dost, takže není problém odejít a najít si něco jiného.

Příklad nevyváženého matchmakingu.

    Bohužel, stabilita serverů není světoborná a může se stát, že vaše zásahy budou registrovány pouze u vás, ale ne na serveru. Výjimkou není ani warpování.

   Kolizní model taky nepatří mezi nejlepší. Často se stává, že se otřete o nějaký objekt a zastavíte se, což je dost nepříjemné v přestřelkách. Stejně tak hitbox, který se někdy může přesunout o pár centimetrů mimo postavu a vaše zásahy tak nemají žádný účinek.

   Rozptyl střepin u granátů, i když jdou časovat, je také diskutabilní a tak se klidně může stát, že umřete, aniž byste byli někde poblíž jeho výbuchu. Namísto toho, váš granát může někomu klidně vybuchnout pod nohama a nic se mu nestane. Stejně tak není vzácné umírání za zdí.

   TTK je také ve většině případech příliš vysoký a často se stává, co jsem zmínil výše.

   Každému také nemusí sednout elektronický soundtrack, ale ten jde naštěstí v nastavení vypnout.

   Proč stále hraji Blacklight?

   Nu, většinou je to zábava i když mívám chuť rozhryzat klávesnici a vyhodit celí počítač z okna, zvláště kvůli “kindergarten“ a nestabilním serverům. Navzdory všem problémům je BL: R dobrá hra, zábavnější a záživnější než jiné tituly za šedesát dolarů. Otázkou je, jestli to tak zůstane i nadále, jelikož má být přístupná i na PS4. A všichni snad víme, co dělají konzole s PC hrami.

   Ostatně, názor si udělejte sami. Hra je zdarma, tak vás bude stát pouze čas a zvýšený krevní tlak. Mne samotného poslední dobou BL: R přestává bavit kvůli idiotské komunitě a nestabilním serverům. Bohužel, je to pravděpodobně nejlepší F2P FPS hra na trhu.

   Post Scriptum: Do Seznamu přátel ve hře si přidávám pouze ty, jež znám a chci je tam mít. Ostatní žádosti ignoruji.