Deus Ex: Human Revolution

   Poslední dobou je v módě vytvářet různé sequely, prequely či rebooty slavných a úspěšných herních sérií – žel, ne každý takovýto pokus se zcela vydaří, i když prodejní čísla mohou hovořit jinak. Nebylo by tedy špatné zabrousit o pár let zpátky a podívat se na jeden více či méně podařený kousek snad nejslavnějšího cyber-punk RPG, Deus Ex.

   Ve vlastních šlépějích 

   Děj DE: HR se odehrává v roce 2027, tedy pětadvacet let před událostmi prvního Deus Ex. Hlavní hrdina se dokonce narodil na konci dvacátého století. Toto mi poněkud nesedlo, protože lidstvo v této době disponovalo mnohem vyspělejší technologií, než s jakou se kdy setkal JC Denton a říkám si, kde se stala chyba.

Ukázka UI a HUDu.

   Jedním z hlavní taháků hry jsou samozřejmě augmentace, v roce 2027 mnohem rozšířenější. Adam Jensen, tedy hlavní postava, disponuje kombinací jak nano-augmentací, tak mechanických augmentací, které si hráč “odemyká“ podle jeho chuti za Praxis body. Ty se dají buď koupit v L.I.M.B. klinikách, ve vzácných případech získat jako odměnu za splněný úkol, nebo za nasbírání dostatek zkušeností. Žádné hledání kanystrů a následné běhání za med-botem, aby vám je bezpečně aplikoval, z prvního dílu se tedy nekoná. Jejich výběr taky není zrovna pestrý a já tak někdy v půlce hry nevěděl, jak se zbývajícími Praxis body naložit.

   Jelikož ve hře není žádné temné místo a ani možnost plavat, vodu dokonce uvidíte až ve finální lokaci, zmizela sítnicová svítilna nebo nano-augmentace plic. Ve hře nenajdete žádné kontaktní zbraně a boje na blízko jsou tak řešeny Adamovými pěstmi či keramickými čepelemi, které má schované pod kůží. Většinu vylepšení máte buď již od začátku hry nebo nespotřebovávají žádnou energii, ale o tom bych se mohl rozepisovat do nekonečna.

   Pamatujete na tu obrovskou interakci s prostředím z prvního dílu? Kde jste mohli téměř cokoliv uchopit, přesunout a tvořit tak pasti, barikády či odvádět pozornost nepřátel? Tak na to můžete v Jensenově kůži zapomenout. Počet objektů, se kterými lze pohnout, je minimální a většinou slouží pouze k odhalení vstupů do ventilačních šachet.

   Zmizelo i páčení zámků či otevírání dveří pomocí výbušnin. Je sice pěkné, že hackování zde funguje formou minihry a ne multitoolů, ale počet věcí, které jdou hacknout, byl také omezen. Nyní jdou hacknout pouze dveře, počítače a alarmy, které jsem snad za celou dobu neviděl AIčko použít. Kamery, věžičky a roboty tak vypnete pouze přes bezpečnostní terminál nebo s pomocí EMP granátu. Ty se teď nedají přidělat na zeď v základu, ale je třeba je zkombinovat se “šablonami“, žel, jejich využití je mizivé. Jejich počet zůstal víceméně stejný, zmizel jen “scramble“ granát a přibil klasický “flashbang“.

   Hra byla ochuzena i o vylepšování schopností, jako schopnost zacházení s různými třídami zbraní, využívání léčiv nebo nošení “krunýřů“. Ty ze hry zcela zmizely a nahradili je augmentace, které teď chrání před toxickými plyny stoprocentně, namísto jen částečně, bez konzumace energie.

   Stejně tak byla hra ochuzena o různé poživatiny. Zůstalo pouze několik alkoholických nápojů, které teď slouží k navýšení zdraví nad sto procent, a energetické tyčinky k doplnění energie. Ta teď funguje formou několika energetických článků, které, pokud se nespotřebuje celá, se sama po čase dobije.

   Nedostatek je i animací. Může se tak stát, že během krátkého rozhovoru na vás postava mávne rukou desetkrát ve stejném stylu a to se po chvíli stane dosti otravné.

   S původním Deus Ex má tedy hra velice málo společného. Jediné, co bylo jakž takž zachováno, bylo množství textů, které si můžete přečíst a zjistit tak něco o herním světě.

   Příjemnou novinkou jsou však “rétorické souboje“, při kterých musí Adam zmanipulovat protivníka svými verbálními schopnostmi. V podstatě se přehraje konverzace a hráč pak musí vybrat jednu z možností, co Jensen řekne. Správné odpovědi naštěstí nejsou nijak očividně označené a na každého člověka v každé fázi působí něco jiného. V jednu chvíli musíte být agresivní, poté zahrát na city a například přebrat všechnu vinu na sebe. Každá konverzace má několik konců, tradičně špatné, neutrální a dobré. Například v prvním takovémto souboji musíte ukecat teroristu, aby pustil rukojmí a vzdal se. Tady se můžete rozhodnout, jestli ho necháte utéct a naštvat své nadřízené, ale v pozdější fázi hry vám dotyčný pomůže, nebo ho zneškodnit na místě, ale přijdete o onu výhodu v budoucnu.

    Čaktikl ventilačka

   Co se mi však líbilo, bylo, že hra favorizovala stealth postup – který je, bohužel, místy až směšně jednoduchý a stále se drží stejného schématu. Za zneškodnění nepřítele nesmrtícím způsobem a, pokud možno, i ručně získáte více zkušeností, než kdybyste jemu a jeh kumpánům hodili pod nohy granát. Odměna čekala i na ty, jež prošli celou misí aniž by si je někdo všiml nebo našel vedlejší cestičky.

Boj zblízka zde funguje pomocí "takedownů". Na obušky nebo nože zapomeňte.

   Na vyšší obtížnost vaše postava vydrží opravdu málo a tak je stealth postup více než esenciální, ale jak jsem již říkal, je přímočarý a až směšně jednoduchý – tento fakt navíc umocňuje přidaný sticky cover based systém, se kterým bezpečně vidíte za roh. Tady bych poznamenal jednu nepříjemnost, a to, že když hrajete bez zaměřovacího kříže, tak po vykouknutí zpoza rohu musíte mířit “by voko“, jak se říká, a to není zrovna efektivní způsob střelby.

   Schéma postupu je ve většině případech stejné, i když můžete narazit na zajímavá místa. Támhle jsou nějaké krabice, za kterými se proplazím, tam zas ventilačka, kterými je hra až přeplácaná, přes kterou tuhle pasáž obejdu. Tady puklina ve zdi, kterou můžu s potřebnou augmentací prorazit.

   Co se AI týče, nepatří zrovna mezi špičku a řídí se klišé každé FPS hry. Má předefinovanou cestu, po které bude chodit a hledat vás. Občas se najednou otočí nebo nakoukne do okna, ale to je vše. Někdy dokáže překvapit, ale nic speciálního od nich nečekejte.

AI se zde nijak nevyznamená.

   Variabilita nepřátel je také malá. V podstatě proti vám pořád stojí ti samý, jen v jiných uniformách. Nečekejte ani žádná zvířata či mutanty. Co mě však vadilo, byly souboje s bossy, na které neplatila žádná taktika a museli jste je prostě utlouct. Navíc před nimi a nebo i během souboje najdete vždy dostatek zbraní a střeliva, takže jejich likvidace je jen otázkou několika tlačítek myši. Z boje se nemůžete nijak vykecat ani použít kill-phrase. Bohužel.

Zaměstnancům Sarif Industries nijak nevadí, že jste jim během důležitého vysílaní vypnuli televizi.

  

   Pokulhávající hratelnost, ale výborné zpracování

   Ale abych hru jen nepomlouval. DE: HR má výborný soundtrack, profesionální voice acting, skvěle napsané postavy a vyprávěný příběh. Dokonce autoři pamatovali na emoční poruchu z prvního dílu, kdy nano-augmentace způsobují ztrátu emocí a dotyčný tak zní stále stejně s kamennou tváří. Grafické zpracování, i když jeho nastavení je minimalistické, je také pěkné, zvláště líbivé jsou modely zbraní, postav a jejich oblečení. I renderované cut scény vypadají krásně. Vše je navíc pěkně optimalizované a i na padesáti FPS hra běží plynule.

Cut scény vypadají opravdu pěkně.

   Hra vybízí hráče položit si i pár morálních otázek. Obyvatelé se bouří proti augmentačním společnostem, protože poškozují lidskost, i když za cenu navrácení končetiny. Jsou tedy augmentace špatné nebo dobré?

  

   Verdikt

   Na DE: HR je značně znát, že vývojáři se snažili hru přiblížit co nejširšímu publiku, ale ono to vlastně tak špatně nedopadlo. Musím přiznat, že jsem si hru užil, jen jsem tomu nesměl říkat Deus Ex, protože jsem se jako při hraní prvního dílu necítil. I přes všechny ty chyby, simplifikace a plnění vedlejších úkolů, při kterých jen běháte z jedné strany lokace na druhou, je Deus Ex: Human Revolution podařený titul, ale se svým původním dílem se nemůže měřit. Stále se ale drží vysoko nad ostatními pokračováními, o kterých jsem se zmiňoval v prvním odstavci.

   Post Scriptum: Dodatek ke Steam verzi a jejím achievmetům.  “Pacifist“, tedy achievment, při kterém nesmí nikdo zhynout vaší rukou, se spouští hned na začátku hry, tedy při útoku na Sarifovu společnost, a jeho získání tak není zrovna nejjednodušší, vzhledem k vaší omezené výbavě. Jen něco, co mě v polovině hry docela naštvalo.